Před rokem a kousek jsem zvedla zvonící telefon a na druhé straně se ozval nesmělý hlas, že by asi chtěl pomoci s běhání a sportováním...
S paní Ivou jsme si domluvily schůzku a vyrazily společně běhat. Sama už nějakou dobu běhala, ale chtěla své běhání posunout zase o kousek dál, aby si i ve svém věku závody lépe užívala a mohla prohánět nejen dceru, ale i jiné, mnohem mladší účastníky závodů a pořád jí lákaly delší závody (20 km a chtěla zvládnout maraton, vše ale v terénu, žádná silnice).
Ono, i když to na fotkách úplně nevypadá, Iva už může chodit do práce jen dva dny v týdnu, neboť už má nárok na důchod.
Daly jsme se do práce. Začaly jsme pracovat na technice běhu, řízeným tréninkem zlepšily i fyzickou zdatnost, ano, trénink v žádném věku není jen o volném běhání, v tréninku nechybí protahování a mobilizační či posilovací cvičení. Zařazujeme různé formy intenzivnějších tréninků, aby si tělo zvykalo na vyšší zátěž. Iva nikdy nemohla vyběhnout některé kopce ve svém okolí a najednou to šlo, najednou na ně měla nejen dost síly a energie, ale také i sebevědomí. V zimě jsme místo běhání chodily na běžky...
Jarní patálie
Potká to snad každého sportovce, profesionálního i hobby. Občas tělo si řekne a nechce spolupracovat. Ivu začalo bolet koleno. Chvíli jsme to přecházely, až tělo vystavilo stopku úplnou a Iva musela na nějaké doktorské kolečko.
Zacinká zpráva a já můžu číst...
Marti, budu muset skončit. Koleno mi už nedovolí běhat...
S tím se ale nemůžu smířit. Volám Ivče zpět, chvíli debatujeme o diagnóze a možnostech, a nakonec se domlouváme, že půjdeme spolu na kafe...
K PŘEČTENÍ: Vánoční dárek? Věnuj Lyžařský běžecký kemp!
Společně vymyslíme, jak můžeme Ivču udržet aktivní, nebudeme chodit na hodinové a hodinu a půl dlouhé běžecké tréninky, ale dáme dvakrát týdne společně půl hodinové posilovací tréninky. Samozřejmě, že Ivča zařadila i nějaké doplňky stravy, aby koleno přestalo zlobit.
Už zas běháme přes kaluže
Po dvou měících se už zdá koleno lepší, a tak pomaličku a postupně přes několik nordic walking tréninků Iva opět začíná běhat. I když má Iva pocit, že fyzička je ta tam, při závodě Zkus Kuks je rychlejší než před rokem. Spoustu závodů musela samozřejmě vynechat, ale některé stihla.
Teplickou desítku dokonce ve své kategorii vyhrála a jen těsně (o 2 minutky) se nevešla do svého vysněného času pod 1 hodinu. A když byl tak krásný podzim, tak se přihlásila na 13km trasu Winter SkyRace na Ještědu. Samozřejmě, že týden před závodem napadl sníh. Při posledních společných trénincích jsme netrénovaly jen výběhy do kopců, ale také jsme závod rozebraly ze stránky taktické a psychologické; nejdůležitější bylo, aby se Ivě nic nestalo. To se povedlo, a mně zacinkal telefon se zprávou:
Ahooj, moc se mi to líbilo! 2 hod a 3 min. Nesmeky se osvědčily...
Ivuš! Díky že můžeme spolu běhat!
Chtěli byste také posunout svou fyzickou zdatnost, abyste mohli žít kvalitnější a zábavnější život? Pro mě závodění není podmínkou, ráda se ujmu každého, kdo o to alespoň trochu stojí!
Comentários