Jaká byla zimní sezóna 2018/19?


Konec roku, konec sezony, prostě každý konec nějaké kapitoly s sebou chtě nechtě přináší nutnost bilancování – retrospektivy, sebereflexe. To je to, co lidstvo dělá lidmi a čím jsme jiní než ostatní zástupci fauny. Jaká tedy byla zimní sezona 2018/19? Náročná! Ale velmi zajímavá, pestrá a napěchovaná novými zážitky a zkušenostmi! A zkušenost je sice sdělitelná, ale nepřenositelná…

Když se ohlédnu za sebe spočítám čísla, tak ta jsou neúprosná: měsíční akademická stáž na University of Calgary v Kanadě (září–říjen), přednáška na mezinárodní konferenci ICSHPE v Ústí nad Labem, krátké podzimní soustředění na Dachsteinu se zájemci ze SKOL Brno, poslední ETPAYS meeting na Skalce pri Kremnici (SVK), krátké VT na Černé hoře s BKL Machov, seminář sjezdového lyžování na Stubai a běžeckého lyžování na Černé hoře a pak už „jen“ cca 400 hodin výuky lyžování – běžeckého i sjezdového – od půlky prosince do půlky března), 4 úspěšné dvoudenní Kempy techniky běhu na lyžích, dokončení e-learningových materiálů pro sjezdové i běžecké lyžování, finalizace publikací z Erasmus+ projektu ETPAYS, servis lyží při Jizerské 50 a jako vrchol sezony aktivní účast při Interski 2019 Pamporovo. V průběhu kurzů a kempů jsem během zimy vedla více než 100 lidí, při doučovacích lekcích po výuce se tento počet ještě navýšil! Není toho málo? Poddalo se to, tak asi bylo… „Vždycky jsme říkali, papír snese všechno, člověk ještě víc…“

Mladí, starší, tencí, tlustí, Češi i cizinci…

Tvorba materiálů a studijních podkladů je sice tvůrčí činnost, ale je to víceméně nuda u počítače, to člověk musí nějak vysedět, s tím se nedá nic dělat. Ale praktická výuka přináší spoustu nových a zajímavých podnětů, situací, které člověk musí řešit, vymyslet postup, aplikovat na daného jedince, aby to fungovalo. Člověk se při tom setkává s mnoha zajímavými lidmi, každý je jedinečný, každý si zaslouží stejnou péči – tu nejlepší, samozřejmě! Ať už se jedná o „postarší paničku učitelku“, která většinu života trávila na židli za katedrou a k tělocviku a lyžování se dostává po 20 letech „nic nedělání“ (takže fyzická kondice je na nule) či učitele tělocviku, který trpí mnoha chorobami a má x-krát operované koleno a artrózu apod. a oba chtějí, či spíš potřebují licenci, aby mohli jezdit na školní lyžáky. Studenti UK FTVS jsou sami o sobě zajímaví – člověk vždycky hádá, jaký sport preferují a přemýšlí, jak jejich pohybové stereotypy lehce a co nejsnadněji poupravit, aby jim je „nezničil“ a přitom je naučil lyžovat.

A pak se do skupiny tzv. CŽV (= Celoživotní vzdělávání; kurzy vypsané pro veřejnost, v tomto případě kurz pro získání licence Instruktor školního lyžování, tedy většinou už starší zkušení pedagogové, kteří potřebují „papír“) přimotají dva zahraniční studenti – Fin a Řek. Takže během té krátké doby (7 dní) potřebuji přeformovat zažité stereotypy starších lidí, aby aspoň trochu pochopili, jak se v dnešní době lyžuje (na běžkách i sjezdovkách), vysvětlit Řekovi všechno od základů, neb sice už byl na 2 kurzech, ale ty se tak nějak skoro minuly účinkem a on pořád nechápal, o co běží a všechno to říkat dvojjazyčně (to krade času, to by člověk nevěřil). Náročná, ale úžasná zkušenost! A největší odměna? Když mi řecký student děkoval se slovy: „Martina, in this time, I can’t do it, but I know how to do, I understand it, already…“ Skvělé, povedlo se mi lyžování vysvětlit Řekovi, to se mým předešlým kolegům nepodařilo. A není nic lepšího než vidět neskonalou radost jižanů, když se naučí lyžovat!

A pak přijeli Číňani…

Ano, skupina 10 studentů fyzioterapie, která je na UK FTVS na ročním studiu. Když vystoupili z autobusu, mnozí z nich viděli poprvé v životě sníh! Neznali lyže, nevěděli, jak se na sněhu chodí, jak se lyže nosí – pořád jim to ujíždělo z kopce a já hledala prkýnka v lese a v potoce… Rychle jsem pochopila, že pro tuhle skupinku rozhodně nebudu aplikovat „normální“ program kurzů. Bohužel ani sněhové podmínky (kvalita sněhu a úprava tratí) nám zrovna do karet nehrála. Červený klistr jsem jim mazat odmítla, protože bych je už od lyží asi neodlepila. Nicméně jsme společně strávili 5 dní na běžeckých lyžích a 1,5 dne na sjezdových. Číňánci pochopili základy pohybu na lyžích přes hry a „adventure skiing“ na běžkách a většina z nich zvládla základy bruslení na lyžích a za ta 2 půl dne se naučili sami jezdit na vleku a bez potíží sjíždět „Sochor“ – sjezdovka Eso v Peci pod Sněžkou. Pochopili oblouky v pluhu, a i když měli širokou stopu, druhý den jezdili i v paralelním postavení!!!

A jací Číňani jsou?

Skvělí! Disciplinovaní, úplně jiní než my – dokud člověk nezruší cvičení, budou ho drilovat. Tam, kde je člověk nechá, tam je najde. Neříkám, že jsou všichni úplně dochvilní, ale většina ano. Za všechno tisíckrát poděkuji, i když vyvinout vlastní iniciativu např. pro „záchranu“ ujeté lyže jim moc nešlo – i když to asi souviselo i s tím, že nevědí, jak se na sněhu pohybovat. Jsou zvídaví, ti pohybově šikovnější chtějí zkoušet nové věci.

​​Opět obrovská zkušenost, i když mě ten týden stál veliké množství sil. A když už člověk opravdu ke studentům o průběhu zápočtů mluví jen silou vůle, přijdou jeho skvělí kolegové a schovají mu lyži. Asi abych nevyšla ze střehu... Ale co člověka nezabije, to ho posílí!

A to vše gradovalo na Interski v Pamporovu v Bulharsku, kde jsem on-snow workshopy v naší skromné Nordic skupině otevírala, vedla jsem hned v jeden den dva a večer ještě přednášela Indoor lecture. Opět jsem se potkala s velmi zajímavými lidmi z celého světa a všichni řešili podobné otázky – jak a co nejefektivněji naučit klienty běžeckému lyžování…

Díky všem za tuhle hard core sezonu, byla náročná, ale úžasná!! A už se těším na další!!

#sjezdovélyžování #technika #běhnalyžích #sport